Kdo si v Čechách ještě vzpomene na jméno Kepka? Sylva Petrová jej v Českém skle nezmiňuje, stejně tak ani Antonín Langhamer v Legendě o českém skle. A přitom je to jméno, které má své pevné místo v poválečné sklářské tvorbě, sochařský přístup bratří Kepků ke sklu je naprosto originální a nezaměnitelný. Pokud je mi známo, jako jediní přistupovali ke sklu jako sochaři ke kameni – definitivní tvar díla získávali odtesáváním, odbrušováním a odlamováním. Svým způsobem obdobný přístup ke sklu uplatňuje v poslední tvorbě Marián Volráb.
Bratři Vladimír Kepka (1925 – 1998) a Zdeněk Kepka (1940) tvořili již od 50. let pod vedením svého otce společně v jeho rodinné sklárně. Tento podnik v Kostelci nad Labem byl rodině sice zkonfiskován, ale bratři Kepkové zde mohli dále jako státní zaměstnanci tvořit. Již od počátku se zaměřili na techniku pískování, kterou po technologické stránce zdokonalily. Zhotovili si unikátní vysoce účinné zařízení, u kterého použili k tryskání písku motor z vojenského tanku, což jim umožnilo pískovat sklo v hlubokém reliéfu. V průběhu 60. a 70. let navrhovali trojrozměrné skleněné skulptury sestávající z bloků skla. Tyto bloky opracovávali sochařským způsobem pomocí dlát, dále řezáním, rytím a hlubokým pískováním. S těmito díly získali ocenění na 11. mezinárodním salonu průmyslu a umění v Paříži v roce 1971. Jejich tvorba byla v 70. letech úspěšná hlavně v zahraničí, v Čechách nebyla tolik známa. Mladší bratr Zdeněk v roce 1982 emigroval do Německa, čímž se bratrská spolupráce ukončila. V Německu ve městě Euskirchen založil se svojí ženou Miluší úspěšný ateliér Kepka art, který funguje dodnes.
V našem ArtKabinetu Vám nabízíme kolekci čtyř jejich plastik, která pochází ze sbírky jejich kolegy, který po praktické stránce realizoval skleněné prvky v architektuře (např. Nová scéna). Pozoruhodným dílem je Objekt s kameny, kde autoři do svislé reliéfní desky umístili tři skleněné „kameny“. Originální je uchycení kamenů – skleněné bloky jsou volně prostrčeny kruhovým otvorem, z důvodů stability objektu je stejná hmota skla i na zadní straně desky. Ostatní objekty nesou charakteristické prvky jejich tvorby. Nejsou zhotoveny technikou tavené plastiky, protože komplikovaný tvar neumožňuje použití této techniky. Autoři pro tato díla použili bloků skla, z kterých odtesali, odpískovali a odbrousili požadovaný tvar sochařským způsobem. Na povrchu děl tak vznikají různé struktury lomů a odštěpků, z každého úhlu poskytují jiný vizuální zážitek. Objekty jsou plnohodnotnými trojrozměrnými díly.