Kubistický nábytek, stejně tak jako kubistická keramika, patří mezi nejoriginálnější příspěvky českého výtvarného umění světu. Pavel Janák, Josef Gočár a Otakar Novotný se stali objeviteli a nejvýznamnějšími tvůrci tohoto výtvarného přístupu v užitém umění.
Kubistické období bylo velmi krátké, je ohraničeno lety 1910 a první světovou válkou. I z tohoto důvodu je kubistické umění tak vzácné a vyhledávané nejenom sběrateli, ale i významnými muzei a galeriemi. Jedna z prvních realizací s kubistickým tvaroslovím byl návrh vily Čeňka Zemánka včetně vybavení v Holicích od architekta Otakara Novotného v roce 1911.
Otakar Novotný (1880 – 1959), významný český architekt a teoretik architektury působil do roku 1904 jako asistent v ateliéru Jana Kotěry, poté si otevřel vlastní architektonickou kancelář. Na počátku své tvorby byl ovlivněn nejenom Janem Kotěrou, ale i dobovou holandskou (H. P. Berlage) a německou (P. Behrens) architekturou. Charakteristické jsou především režné cihlové fasády, důraz na řešení okenních otvorů a moderní pojetí vnitřních dispozicí včetně návrhů nábytku a bytových doplňků. Prvním vrcholem tohoto období je dům Jana Štence v Praze (1909). Ve stejném stylu pak realizuje v Holicích dvě stavby - sokolovnu (1910) a rodinný dům Dr. Zemánka (1911). O významu této jeho rané tvorby napsal teoretik architektury Vladimír Šlapeta: „V této etapě vytvořil základní pilíře racionalistického směru české moderní architektury“. Kolem roku 1912 byl silně ovlivněn kubistickou architekturou, nikdy se však nestal ortodoxním kubistou. Tento umělecký styl se u něj projevoval především v návrzích nábytku a interiérových doplňků. Ve dvacátých letech realizoval Otakar Novotný například známé obytné domy v ulici El. Krásnohorské v Praze. Snad jeho nejslavnější prací je funkcionalistická budova SVU Mánes na Masarykově nábřeží v Praze, kterou navrhl v roce 1927.
Otakar Novotný se v roce 1908 seznámil s Dr. Čeňkem Zemánkem. Tento lékař, působící ve východočeských Holicích, byl velmi pokrokovým intelektuálem a aktivním členem Sokola. To jej přivedlo k architektu Novotnému, který pro něj nejdříve navrhl tělocvičnu Sokolů a poté, v roce 1911, rodinný dům č.p. 24 na náměstí T. G. Masaryka, obojí v Holicích. Tento dům je zároveň vilou i městským domem. Dvoupatrový řadový dům obsahoval v přízemí pracovnu a privátní ordinaci s čekárnou, v prvním a druhém patře se nacházel prostorný byt majitele. Otakar Novotný navrhl také kompletní bytové zařízení od větších nábytkových kusů přes textilní doplňky až po osvětlení a kliky. Čeněk Zemánek umírá v roce 1930, jeho rodina pak obývala dům do roku 1937, kdy se museli z existenčních důvodů odstěhovat. Nábytek a vnitřní vybavení nezůstalo ve vile, majitelé si jej odstěhovali. Část nábytku je nyní v majetku pražského Uměleckoprůmyslového musea. Knihovna z tohoto souboru byla barevně publikována na straně 94 v prestižní publikaci Design v Českých zemích 1900 – 2000 vydané v roce 2016.
Nabízená židle pochází s největší pravděpodobností z pracovny v přízemí. Dle přiloženého originálního plánku byly zhotoveny celkem tři tyto židle. Židle má poměrně robustní tvar komolého jehlanu tvořeného dýhovanými dřevěnými deskami. Vnitřní strany jehlanu jsou čalouněny a tvoří tím sedací část. Objem židle odlehčují poměrně subtilní čtyři jehlancové nohy. Unikátní je dochování původního plánu s razítkem architektonického ateliéru Otakara Novotného provedený na pauzovém papíře.