Užité umění. Co si pod tím člověk představí? Poučené publikum ví, že se jedná o pestrou škálu uměleckých děl, která vznikala mnoho staletí pro nejrůznější účely. Pro většinu lidí ale užité umění znamená jen skleničky a hrnečky ve vitríně. Sedá na ně prach, ale z pietních důvodů je člověk nevyhodí. To mi vždycky vadilo a chtěl jsem to změnit.
Dlouhá léta jsem oceňoval porcelán, sklo, nábytek a další dekorativní předměty v aukčním domě. Zároveň jsem příležitostně publikoval články o bohatém příběhu českého skla a porcelánu a snažil se ostatní nakazit láskou k umění. Někdy více, jindy méně úspěšně. Vyslechl jsem spoustu příběhů, poznal překrásné sbírky a špičkové znalce, vedle kterých jsem si připadal jako laik. Ale často jsem se, bohužel, setkával s vlastníky uměleckých děl, kteří k nim neměli vztah a bezradně řešili, co s nimi. Jako obchodník bych se je měl vždy snažit přesvědčit, že je mají prodat. Někdy to ale bylo přesně naopak. Mrzelo mě, že ti lidé prodávají své rodinné stříbro a bez rozmýšlení se zbavují předmětů, které je obklopovaly po několik generací.
Ptal jsem se sám sebe proč? Vždyť si to ty předměty nezaslouží. Odpověď většina z nás zná. Změnil se životní styl, je lepší cestovat, než si zaplnit byt věcmi, které se do moderního interiéru nehodí a stejně se rozbijí. Těch argumentů je nespočet.
Posledních několik let ale vidím, že se něco mění. Čas od času vznikne zajímavá výstava, která se nezabývá pouze „vysokým“ uměním. Novináři publikují články o „designových ikonách“ 20. století. Zvedá se vlna zájmu o retro a celkově se zvyšuje povědomí o dalším umění, nejen o malířství a sochařství. Svědčí o tom i aukční rekordy předmětů, které bychom před patnácti lety ani neznali, natož abychom o ně měli zájem. Dokonce vycházejí monografie známých designérů či publikace, které zpracovávají doposud nezmapované oblasti, jako například českou keramiku 1. poloviny 20. století.
Už delší dobu si kladu otázku, jak bych mohl lépe propagovat české užité umění a jak dostat pojmy jako české sklo, český kubismus nebo třeba Ladislav Sutnar, do širšího povědomí. Logickým krokem se mi zdálo založení a otevření vlastního prostoru, kde bych mohl své myšlenky prezentovat a zájemcům nabídnout kvalitní umělecká díla, u kterých nejde pouze o jejich cenovky, ale hlavně o jejich příběhy.
Prostor galerie navrhly dvě mladé architektky Adéla Pečlová a Lenka Milerová. Při návrhu se inspirovaly vlastním názvem – ArtKabinet. Snažily se vybudovat kabinet v jeho původním významu, tedy jako místnost určenou pro sbírky, zajímavosti a cennosti. Návrh využívá příjemného napětí mezi „starým“ a „novým“. Spojitá linie nerezu, skla a sametu se harmonicky snoubí s uměleckými předměty. Organické tvary výstavních piedestalů v přední místnosti vedou do intimních prostor, kde si může návštěvník prohlédnout vystavená díla v minimalistických vitrínách. Přijďte se podívat, jak se původní nápad podařilo zrealizovat.
Otvíráme na začátku dubna!!!