20. června, 17.00, hlavní budova UPM Praha

Srdečně Vás zvu na přednášku na téma vývoje sběratelství porcelánu, kterou přednesu v přednáškovém sálu Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Přednášku pořádá Společnost přátel UPM, za což jim upřímně děkuji.

Pražský veletrh starožitností Antique probíhá vždy na jaře a na podzim a je pořádán již více než dvacet let. Posledních devět let je umístěn do historických prostor Novoměstské radnice. Jednotliví vystavovatelé se musejí vypořádat se specifickým prostorem plným zákoutí, historických detailů a nepravidelností. My jsme se rozhodli tohoto veletrhu zúčastnit a představit Vám naši nabídku uměleckých děl. Historický prostor vnímáme jako výzvu. Proto jsme oslovili spřízněnou architektku, která nám navrhla elegantní stánek v „našem“ duchu.

Jedinečná kolekce čtyř objektů v naší nabídce!

Co jméno, to pojem užitého umění 20. století. Michael Powolny – společně s Josefem Hoffmannem nejvýznamnější rakouský designér 1. poloviny 20. století. Sklárna Johan Lötz Witwe – nejslavnější středoevropská sklárna v období secese. A J. a L. Lobmeyr - synonymum pro špičkově provedené „vídeňské“ sklo.

Celý život mě fascinuje užité umění. Když mi bylo patnáct let, začal jsem sbírat pečetítka. Představoval jsem si jejich majitele nebo dopisy, které jimi pečetili. Co pečetítko, to příběh. Později mě začala zajímat česká měkká kamenina. Množství talířů a konviček s pestrou škálou dekorů, navíc finančně velmi dostupné. Různorodé a přitom v něčem podobné. Praha, Týnec, Stará Role… Když jsem v ruce držel neznačený kus a díky znalosti dekoru jsem věděl, že se jedná právě o Starou Roli, měl jsem obrovskou radost. Někdy stačil i jen obrys nedokonalé značky a hned jsem věděl, kdo konvičku vyrobil.

Kdo si v Čechách ještě vzpomene na jméno Kepka? Sylva Petrová jej v Českém skle nezmiňuje, stejně tak ani Antonín Langhamer v Legendě o českém skle. A přitom je to jméno, které má své pevné místo v poválečné sklářské tvorbě, sochařský přístup bratří Kepků ke sklu je naprosto originální a nezaměnitelný. Pokud je mi známo, jako jediní přistupovali ke sklu jako sochaři ke kameni – definitivní tvar díla získávali odtesáváním, odbrušováním a odlamováním. Svým způsobem obdobný přístup ke sklu uplatňuje v poslední tvorbě Marián Volráb.

Užité umění. Co si pod tím člověk představí? Poučené publikum ví, že se jedná o pestrou škálu uměleckých děl, která vznikala mnoho staletí pro nejrůznější účely. Pro většinu lidí ale užité umění znamená jen skleničky a hrnečky ve vitríně. Sedá na ně prach, ale z pietních důvodů je člověk nevyhodí. To mi vždycky vadilo a chtěl jsem to změnit.